KonecchlumíOkres Jičín
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1226. Na přelomu 16. a 17. století vlastnil vesnici Vilém starší Konecchlumský z Konecchlumí, jeden z 27 vůdců stavovského povstání popravených v roce 1621 na Staroměstském náměstí.
Drobečková navigace

Úvod > VIII. turistický zájezd NCK

 

Jestliže je pravidlem každou první sobotu v březnu a červnu zájezd NCK, pak nejinak tomu je i u poslední soboty v září. Na podzim roku 2013 se konal osmý díl turisticko-recesistického počinu. Cílová destinace byla dokonce v zahraničí, ale ne nikterak závratně vzdálená od domoviny většiny klientů. Krkonoše, resp. Sněžné jámy, všem opět bez diskuzí dokázaly, že pár desítek kilometrů od nás se nachází přírodní útvary, která našinec zná většinou z navoněných katalogů exotické dovolené, rádoby renomovaných cestovních kanceláří.

NCK opět zajistila dopravu unikátním strojem Karosa NO80 a nejen díky tomu, byl zájezd opět během několika málo dnů zcela beznadějně vyprodán. Jak bylo již v minulosti psáno, tento fakt je pro jednatele asi nejprůkaznější zpětnou vazbou o správnosti nastolené cesty a nutnosti snahy o neustálé zlepšování kvality služeb.

Zájezd měl velmi dlouhou předehru v podobě žádání o oficiální povolení k vjezdu do zakázané zóny KRNAPu. Start výletu byl opět u Špindlerovy boudy , kam je povolen vjezd pouze vozidlům se zvláštním povolením. V minulosti bylo toto námi mnohokrát řešené různými způsoby, které né vždy měly oporu v zákonech resp. pravidlech KRNAPu. Oficiální žádost o povolení k vjezdu, putovala na správu KRNAP před letními prázdninami a od té doby následoval bezpočet telefonátů, kterými bylo třeba žádost neustále posunovat z jedné instance na druhou. Pro představu, naši žádost bylo nutné schválit MěÚ Vrchlabí, MěÚ Špindlerův Mlýn, Správou a údržbou silnic Špindlerův Mlýn, dále se musel vyjádřit jakýsi spolek ochránců asi všeho a na závěr samozřejmě KRNAP. Kontinuálně s tímto probíhalo i jednání o náhradní variantě, pokud by povolení nedopadlo a to smlouvání s provozovatelem bus dopravy Špindlerův Mlýn - Špindlerova bouda, vlastnící celoroční povolení. Pro představu, cena nám byla nejnižší nabídnuta taková, kde bychom za cca 6km úsek za celý bus platili cca 30% částky, kterou běžně vynakládáme na celodenní zájezd klasickým busem. Naštěstí nebylo třeba z naší strany špeindláckého dopravce dotovat, neboť přibližně 5 dní před konáním našeho zájezdu přišla přes doručovací službu obálka, jejíž obsahem byla "kouzelná kartička", která nás opravňovala k jednodennímu užívání silnice ze Špindl. Mlýna na Špindlerovku.

Již bylo také v minulosti popisováno, ale nelze nenapsat. Asi lze pochopit snahu ochránců přírody o bránění určitého vzácného území. Co však pochopit nelze, je fakt, kdy zcela jasně turistický projekt (náš výlet) je posuzován, jako bychom chtěli v nejvyšších partiích Krkonoš těžit břidlicový plyn... Nelze samozřejmě pominout emisní normy stroje Karosa NO80, které nemají tabulky v jednotkách mikrogramů na metr krychlový, ale gramy na centimetr krychlový. Druhá stránka věci jsou cílové úmysly lidí, kteří do hor vjíždějí a ty jsou v našem případku, jen ty nejčistší a nejlepší.

Po zvládnuté byrokratické vložce bylo možné vyrazit. Na startu zájezdu bylo opět veselo a jízda historickým autobusem (nákladním vozem), byla opět lemována stále trvajícími úsměvy. K tanci a poslechu nám hrál John Bon Jovi (Franta Zachoval) s Čertem (Radek Šulc). K tanci se nakonec nikdo neodhodlal, ačkoli, nohy hrály každému. Chlapci nám tam dávali jednu pecku za druhou a nikoho nenechali na pochybách o kvalitách svých schopností. S odstupem času lze nesměle prohlásit že nejen toto vystoupení kluky vyneslo do tuzemského hudebního "šoubyznysu", neboť se oba stali členy jičínského hudebního tělesa Smetana, kde jsou součástí pěveckého sboru. Jedná se o názorný příklad, kdy naše Neexistující cestovní kancelář, dokáže vytáhnout talentované osobnosti a nastartovat jejich hvězdnou kariéru. Např. Leoš Mareš nebo Dara Rolincová, by s námi také jezdili na zájezdy a využili jej, jako katapult, pokud by v současnosti nebyli tam kde jsou...

Naprosto unikátní vzhled autokaru byl jednoznačnou zárukou totální pozornosti nejen u všech kolemjedoucích účastníků silničního provozu, ale i v dohledné vzdálenosti na vozovku. Během těchto chvil se v nitru návěsu podávalo domácí občerstvení v podobě pečiva a zelené (notně "okořeněnou" Francovkou). Tímto velké poděkování všem ženám, které nad tímto u plotny večer i noc trávily.

Cesta až na Špindlerovu boudu trvala sic cca 2x déle, než pomalému cyklistovi, ale nakonec se vše podařilo a vrcholová meta byla dosažena. Na hřebenech nás opět přivítal Krakonoš nádherným počasíčkem, za které i jemu patří poděkování větší než velké. Po důkladném fotografování vyrazila celá grupa do terénu směr plánovaná trasa.

První záchytný bod byly ostatky Petrovky, resp. rozcestí pod nimi, kde jsme zostra namířili doprava na polskou stranu Krkonoš. V ten moment si ještě málo klientů dokázalo představit, jak náročný bude mít celý den průběh, neboť koncentrace hostinských zařízení je v této oblasti nulová! Již vstupem na polské území každý pocítil velký rozdíl, neboť se jednalo o šlápnutí z šotolinové cesty na podmočený trávník a dále dokonce na cestu, která byla složena z mnoha lávek a vedla po velkých kamenech, místy spíše po skále.

Náročný terén celou skupinku zákonitě rozdělil, což bylo způsobeno i šíří cesty, kam se vešel max. jeden turista průměrné šíře. Trochu předběhnu, ale nebudu napínat, tento bezpochyby nejobtížnější úsek za celou historii zájezdů NCK, co do délky i náročnosti (cca 6-7 km), byl nakonec překonán všemi klienty bez výhrady. V našich řadách se nacházeli klienti důchodového věku, ale i hodně předškolního, jimž patřil obdiv za zdolání o poznání větší než všem ostatním "produktivním".

Celá skupinka se nejprve "slezla" na první plánované zastávce na tzv. rozcestí pod Jaworem, což byl nádherný horský kaňon, kde musela svačina chutnat každému, bez ohledu na požívaný materiál. Nemálo klientů tak vynechalo rozbalení housky z pytlíku, což bylo zjištěno až po vykonání potřeby, která byla pěkně zabalená...

Po doplnění energie následoval úsek sic náročný, ale ne již toliko, jako předchozí. Dechberoucí výhledy do nitra Polska byl kořeněn překrásnou přírodou všude kolem. Počasí velmi slunečné, ale nikterak teplé, spíš akorát.

Cílem dne byla oblast Sněžných jam, tedy přírodního úkazu vytvořeného ledovcem před lety... Příchod k cíli byl impozantní a skalní masivy nad hlavami měly přímý vliv na namožení krční páteře, neboť si každý chtěl vychutnat pohledy, které zná z cestovatelských časopisů nebo z již propíraných katalogů konkurenčních cestovních kanceláří. V oblasti v ten moment byly slyšet mnohé vzdechy turistických orgasmů našich klientů.

Psát, mluvit, vyprávět nebo popisovat Sněžné jámy je mlácením prázdné slámy nebo vožením jelena do lesa. Jezírka na dně jam byla až kýčovitě nádherná a pro všechny přítomné dechberoucí. Lepší místo na další svačinu než břeh jezera, nebylo možné ten den poznat.

Po chvilce oddechu a vstřebání opakovaných turistických orgasmů, následoval náročnější výstup na krkonošský hřeben, kde pokračovala další série výhledů na Sněžné jámy, tentokrát z lehce ptačí perspektivy. Samotná hřebenová cesta byla již lehkým kořením celého dne a zavedla nás nazpět ke Špindl baude, kde na nás stále čekal autokar Karosa NO80.

Vzhledem k rozdílnému tempu jednotlivých klientů, trvalo cca hodinku, než se všichni účastníci sešli v cíly etapy. Většina uprchlíků se "zakopala" ve Špindl baude nebo nedaleké Vojenské zotavovně Malý Šišák. Smolaři ve Špindl baudě pocítili typické "krkonošské zlatokopectví", kdy je hlavní "vyždímat" hosta ze všech kaček, co má v kapse, ale služby hlavně nepřehánět nebo nabízet parodii na solidnost. Proti tomu kontrastovala sousední budova Malého Šišáku. Plznička za 30,- Kč (slovy: třicet korun českých), pan vrchní v klídku a celková atmosféra báječná. Po uvedených skutečnostech, si Špindl baude nezaslouží vyfotit, natož uvažovat o další návštěvě... Leda snad pouze na čumendu...  ...kdyby tam sváču baštila Vlaďěna Erbová s Káčou Brožovou...

Před odjezdem již shromážděné skupiny účastníků bylo nutné nastartovat autokar, což byl úkol zrádný... Nastartování úspěšné bylo, jen ten kouřový efekt po, byl podobný zlobě Krakonoše, který právě seslal obrovský mrak neprostupné mlhy... Po nutném "nafoukání brzd", bylo vše připraveno k odjezdu zpět.

Cestou domů byla v plánu zastávka v soukromém pivovaru ve Vrchlabí, kde byl pro klienty rezervován salónek. Tamní pivo Medvěd a kuchařské speciality, dokonaly dojem z celého dne. I přes nárazový příjezd cca 60ti osob byl personál až strojově snaživý a hoden pochvalných slov z našich úst.

Tento model závěrečného posezení v odděleném prostoru byl jednateli s potěšením kvitován a při dalších zájezdech v rámci možností i realizován. Netřeba toto vnímat přehnaně vztahovačně... Důvodem není stud za některého z klientů, tím pravým důvodem jsou obavy, kdyby došlo k neočekávanému páření, aby to zůstalo v "naší velké turistické rodině".

Konečný úsek trasy z Vrchlabí na jičínsko, pod vlivem Medvěda, byla rajskou zahradou, do které, jako dva slavíčci pozpěvovali Fanda s Čertem.

Závěrem nelze hodnotit jinak než se spokojeným úsměvem a závazkem do dalších zájezdů. V pořadí již osmý díl seriálu opět ukázal možnosti, kam lze naše kroky směřovat a že lze stále hledat v okruhu 50km od našich domovů místa, o kterých jsme nikdy neslyšeli, neviděli je a nebo nás ani nenapadlo, že lze maximální spokojenost našich klientů z minulých zájezdů ještě znásobit. Jednatelé NCK si nesmírně považují ukázněnosti všech účastníků a velmi si váží všech podnětů, připomínek, ale i pochvalných slov, které jdou z úst klientů do organizátorských uší...

Díky Vám a na některém z příštích recesistických počinů naviděnou :-)

                                                                                                                                                                                       -W-

 

Seznam přihlášených:

  jméno odjezd
1. Hlawatschke Alda  Konecchlumí 
2. Havelka Milhaus Butoves
3. Měsíček Jiří ml. Konecchlumí 
4. Tichá Jana  Konecchlumí 
5. Měsíčková Luďka Konecchlumí 
6. Měsíčková Martina  Konecchlumí 
7. Patřínová Zuzka  Konecchlumí 
8. Kunčíková Zdeňka  Konecchlumí 
9. Horáková Marie Butoves
10. Horák Petr Butoves 
11. Chalupa Slávek ml. Konecchlumí 
12. Hruš Luděk  Nová Paka 
13.    
14. Hlawatschke Jitka  Konecchlumí 
15. Měsíčková Martina II Konecchlumí 
16.    
17. Měsíček Aleš Konecchlumí 
18. Havelka Adámek  Butoves 
19. Havelková Pavlína  Butoves 
20. Hlavatá Marie  Kamenice 
21. Hlawatschková Hana  Konecchlumí 
22. Hlawatschke Alfréd  Konecchlumí 
23. Plecháč Jan  Kovač 
24. Odvárková Jitka Butoves 
25. Odvárko Josef  Butoves 
26. Odvárko Jakub  Butoves 
27. Odvárko Jan  Butoves 
28. Dobrocká Irena Butoves 
29. Dobrocký Ondřej  Butoves 
30. Dobrocký Ondřej ml.  Butoves 
31. Kopecká Lenka Butoves 
32. Deuse Kurt - primář zájezdu  Butoves 
33. Zachoval Fanda  Butoves 
34. Zachovalová Dáša  Butoves 
35. Zachovalová Lucinka  Butoves 
36. Zachovalová Deniska  Butoves 
37. Šulc Čert  Butoves 
38. Šulcová Káťa  Butoves 
39. Šulcová Barunka  Butoves 
40. Bocek Ivo Konecchlumí 
41. Kozáková Jana  Konecchlumí 
42. Smolíková Laduška Konecchlumí 
43. Smolíková Pavlínka  Konecchlumí 
44. Havelková Jitka   Konecchlumí 
45. Kolcová Štěpánka Konecchlumí 
46. Kolc Radek Konecchlumí 
47. Mošová Jana Butoves 
48. Moš Ota Butoves 
49. Lánská Jana Konecchlumí
50. Deuse Dominik Konecchlumí 
51. Deuseová Denisa  Konecchlumí 
52. Voborník Petr Butoves 
53. Voborníková Petra  Butoves 
54. Voborník Honzík  Butoves 
55. Voborníková Natálka 

Butoves 

*Zelené jméno = nováček zájezdu/zelenáč/greenhorn = lahvinka zelené do busu!!!