Život každé obce je spojen s problémem ohně a jinak tomu nemůže být ani v případě Konecchlumí. Lidé s tímto živlem sváděli mnohdy nerovný boj a přicházeli zbytečně o svůj majetek, obživu a střechu nad hlavou.
V roce 1710 vyhořela třetina obce a trvalo dlouhá léta než se místní občané začali sdružovat ve smyslu založení sboru dobrovolných hasičů. U nás v Konecchlumí došlo k založení sboru 17.7.1890, tedy dříve než v sousedních Lužanech nebo Mlázovicích. Prvotní zakladatelé byli sedláci a chalupnící, kteří začali sbor vybavovat tehdy dostupnou technikou. Text jejich hesla zněl:"Vlasti k ochraně, bližnímu k záchraně". Členství bylo od samého počátku čestné a dobrovolné. Velitel a celý sbor se v obci těšili velké vážnosti a zapojovali se do všech činností. Později hasičů ubývalo, byli přejmenováni na požárníky, ruční stříkačku nahradila motorová, koně auto a byl ustanoven profesionální sbor v Jičíně, kde disponovali nejmodernější technikou. Tím úloha dobrovolných hasičů poklesla. V době kdy první sbory vznikaly, byly zcela odlišné sociální a ekonomické situace. Ovšem řada myšlenek neztratila na své aktuálnosti, spíše naopak. V historii obce se hasiči významnou měrou podíleli na kulturním dění, jako např. stavba mohyly, pomníku padlých, organizováním plesů, společenských zábav nebo výletů.
Nutnost přítomnosti fungujícího sboru dobrovolných hasičů utvrdila série požárů v letech 1932-1933. Hasiči byly nápomocni i při záplavách nebo jako pořádková služba.
Další pokračování SDH bude záležet na mladé generaci, která by měla mít zájem nastoupit na místa svých otců a dědů a pokračovat v tradici, která přečkala všechny změny - dvě světové války, změny společenského uspořádání i nástup nové techniky. Hasičská vzájemnost by měla být, více než nákupem nákladné techniky, spíše otázkou posilování sousedské pomoci v nouzi.